Přílet a první dojmy
Dorazil jsem na Madeiru a okamžitě mě přivítala typická mlha a jemný déšť. Ačkoliv jsem čekal sluníčko, mrholení mě nepřekvapilo, ba naopak dodalo Madeiře tajemnou atmosféru. První večer jsem strávil v restauraci Calamar, kde jsem poprvé ochutnal místní specialitu espada com banana. Byla to pohádka na jazyku a hned jsem věděl, že Madeirská kuchyně mi přirostla k srdci.
Levády a vodopády
První turistický výlet mě zavedl k levádě Do Alecrim. Déšť a mlha mě provázely celou cestu, což bylo neuvěřitelně dobrodružné. Svižně tekoucí voda v levádách a úžasně čisté prostředí mě naprosto okouzlily. Nejvíce si však pamatuji na Lagoa Do Vento, kde jsem se doslova brodil bahnem a smál se své bahnem pokryté botě, která mi připomínala, že jsem na dovolené plné nečekaných překvapení.
Kravky v mlze
Cesta do lesa Fanal byla jedinečná. Potkal jsem tam nejen staré vavříny, ale také krávy, které se procházely mlhou a vypadaly, jako by vystoupily z nějaké pohádky. Jeden zvláštní moment nastal, když jsem se s jednou krávou střetl tváří v tvář a musel jsem se od ní rychle vzdálit, protože mi hrozila nabodnutím.
Výhledy na Pico Ruivo
Trek na nejvyšší horu Madeiry, Pico Ruivo, mi přinesl smíšené pocity. Poprvé jsem dorazil na vrchol a viděl jsem jen mlhu. Ale podruhé se mi poštěstilo a viděl jsem nádherné výhledy. Cesta byla plná malebných zákoutí a tunelů, kde jsem se mohl přestat bát závratí a užít si krásy přírody.
Pico Arieiro a kouzlo východu slunce
Nezapomenutelným zážitkem byl východ slunce na Pico Arieiro. Stát na vrcholu hory a sledovat, jak se zlaté paprsky prodírají přes mraky, byl jeden z nejúžasnějších momentů mého života. Cítil jsem se tam, jako kdybych stál na vrcholu světa.
Blátivý boj na Ponta de São Lourenço
Výlet na vyhlídku Ponta de São Lourenço byl blátivý, doslova. Každý krok znamenal boj s lepivým bahnem, které se mi málem přilepilo k botám natrvalo. Ale jakmile jsem se dostal na pevnější povrch a slunce začalo sušit cestu, výhledy na ostrůvky Cevada a Faro byly ohromující.
Kulinářské dobrodružství
Jídlo na Madeiře bylo samostatným zážitkem. Místní ryba espada s banánem byla naprostá delikatesa. Espetada, obří masový špíz, a skvělé madeirské víno byly dalšími highlights. A nesmím zapomenout na ponchu, místní alkoholický nápoj, který mě zahřál během chladnějších dnů.
Závěr a loučení
Poslední den jsem strávil návštěvou funchalského letiště, kde jsem sledoval přistávání letadel. Bylo těžké se loučit s Madeirou, ale vzpomínky na úžasné výhledy, dobrodružné túry a skvělé jídlo mi zůstanou navždy. Už teď se těším, až se na tento kouzelný ostrov zase vrátím!
